Při rekonstrukci topení vzniká poměrně velké množství různorodého odpadu, od kovových trubek přes stavební suť až po provozní kapaliny. Jednotlivé materiály je třeba řádně vytřídit. I když se to může zdát jako další náročný krok navíc, nesprávná likvidace takového odpadu může poškodit životní prostředí.

1. Kovový odpad

Kovové komponenty, které se používají v topném systému, jako jsou radiátory, trubky, ventily a další části, patří do kovového odpadu. Drobné kovové prvky lze vyhodit do kontejnerů na kov. Ty bohužel zatím nejsou automaticky umístěny u všech třídicích hnízd, a je proto možné, že je člověk ve svém blízkém okolí nenajde. V takovém případě jsou hlavními sběrnými místy pro třídění kovů sběrné dvory.

„Do sběrného dvora či do sběrny kovů je třeba odvézt také radiátory, měděné a ocelové trubky a jiná rozměrnější kovová tělesa. Příjemným bonusem je, že kovový odpad bývá běžně vykupován, motivace pro správnou likvidaci je proto nejen ekologická, ale i ekonomická,“ komentuje Luboš Rydlo, produktový specialista společnosti KORADO, která patří mezi přední české dodavatele otopných těles.

• Elektroodpad

Pozor, do kontejnerů určených na kov ale rozhodně nepatří elektroodpad! Ten má totiž své vlastní sběrné nádoby, a to v červené barvě. Do nich lze vyhodit drobná zařízení jako termostaty či oběhová čerpadla. Velké kusy, mezi něž se řadí například kotle, patří do sběrného dvora.

Výměnu kotle je však možné svěřit také topenáři či montážní firmě, která rovnou zajistí jeho ekologickou likvidaci. O tomto úkonu pak na požádání obratem vystaví doklad, jenž může být vyžadován například při žádosti o dotace na kotel nový.

• Plastové materiály

Některé části topného systému, kupříkladu trubky či kryty, mohou být vyrobeny z plastu. Ne všechny typy plastů lze ovšem vytřídit do žlutého kontejneru. „Například plastové vodovodní trubky, které jsou běžně používány v topných systémech, mohou patřit mezi takzvané tvrdé plasty. Drobné kousky lze vyhodit do směsného odpadu, větší množství je pak vhodné zanést do sběrného dvora,“ vysvětluje Luboš Rydlo. Plasty, které do žlutého kontejneru patří, jsou vždy označeny zkratkou indikující, o jaký plast jde, a často jsou doplněny i recyklačním trojúhelníkem s číslem.

Vedle některých součástí vyřazeného topení jsou z plastu vyrobeny rovněž obalové materiály, které si člověk domů přinese s novými díly k rekonstrukci. Ty lze do žlutého kontejneru bez obav vyhodit, a to včetně polystyrenu. Do tříděného odpadu nepatří pouze polystyren stavební, který se klasifikuje jako nebezpečný odpad. Řádně označený patří do sběrného dvora.

• Stavební suť

Pokud při rekonstrukci otopné soustavy dochází k zásahu do zdí, může vznikat odpadní stavební suť. Ta obsahuje materiály, jako jsou cihly, omítka či dlaždice. Takový odpad lze odvézt do sběrného střediska, které se specializuje na odběr stavebního odpadu. Ne všechny sběrné dvory jej totiž automaticky přijmou. Odpad je vhodné odevzdat v pytlích pro snadné zvážení, volně ložený mohou některá střediska odmítnout.

• Nebezpečný odpad

„Byly-li při rekonstrukci topení měněny i izolační materiály, s těmi starými je třeba nakládat odděleně. Mohou obsahovat například azbest, který je potřeba likvidovat jako nebezpečný odpad. Tak s nimi i manipulujte – zabezpečte, aby nedocházelo k uvolnění azbestových vláken, a zabalte je do PE fólií, které řádně označíte,“ vysvětluje Luboš Rydlo. Izolační materiál bez škodlivin přijmou běžně i ve sběrném dvoře, nebezpečné odpady je však třeba odevzdat na skládce, která má oprávnění s nimi nakládat.

Ke správnému fungování otopné soustavy jsou využívány také různé kapaliny, například nemrznoucí směsi, oleje či chladiva, ale i barvy a laky, které jsou používány při instalaci nového tělesa. Při výměně topení tedy může vzniknout i takový odpad. Všechny tyto látky patří mezi nebezpečné, je potřeba je likvidovat v souladu se zákonem a odvézt je do sběrného střediska odpadů. V žádném případě nestačí jej vyhodit do směsného odpadu či jej někam vypouštět. Mohlo by dojít k poškození životního prostředí.