Jako prodavačka v menším obchodě strávila Zdenka (56 let) skoro celý den ve stoje za pultem. Tomu, že ji pak večer bolely a opuchaly nohy, nepřikládala větší význam. „Jednoho dne jsem si všimla červené skvrny asi patnáct centimetrů pod kolenem. Kůže se tam zdála tenká, suchá a po pár dnech se mi vytvořila malá okrouhlá rána,“ popisuje. O týden později si už od lékaře vyslechla diagnózu: bércový vřed.

V tu chvíli Zdenka ještě netušila, že zpočátku drobná ranka jí převrátí život naruby. Od sdělení diagnózy absolvovala vyšetření a převazy u různých lékařů a neustálé dojíždění pro ni bylo velmi vyčerpávající. K tomu se přidala silná bolest a výtok z rány. Bez pomoci manžela a svých dospělých dětí by si neporadila.

Strach z infekce

Chronické kožní onemocnění známé jako bércové vředy jsou bolestivé a nepříjemné povrchové rány, které postihují zejména pacienty s chronickou žilní nedostatečností. „Vypadá to tak, že mám kousek pod kolenem otevřenou hnisající ránu, u níž neustále hrozí zánět či infekce,“ vysvětluje paní Zdenka. Nemoc ji trápí už dlouhých sedm let.

Po celou tuto dobu důsledně dodržuje rady doktorů a podstupuje předepsanou léčbu. Vyzkoušela i bylinkové obklady. Několikrát se už zdálo, že problémy ustoupily, ale po pár týdnech se bércový vřed opět obnovil. „Měla jsem období, kdy jsem cítila velkou beznaděj. Musela jsem odejít z práce, protože jsem už nedokázala stát. Volný čas jsem netrávila s přáteli, protože jsem se styděla za ošklivou ránu. Klasické obvazy mi snadno promokaly a zapáchaly. Bylo to psychicky i fyzicky náročné a nikomu tuto zkušenost nepřeji,“ pokračuje Zdenka. Oporou jí byla a stále je celá rodina, která jí pomáhá s každodenním fungováním, dojížděním za lékaři či hledáním nových informací na internetu.

A právě tam, v diskusní skupině o chronických ranách její dcera objevila české hojivé náplasti SORELEX. „Probrala jsem to s mým doktorem a dohodli jsme se, že náplasti vyzkoušíme. Předepsal mi je a už po pár týdnech jsme byli oba mile překvapeni. Rána se začala zmenšovat a vypadá i lépe na pohled. Navíc si náplasti zvládnu měnit i sama doma a nemusím tak kvůli tomu pořád jezdit do nemocnice. To je pro mě a moji rodinu velká pomoc,“ uzavírá Zdenka.