S tím, jak se na trhu objevují informace o zdražení plynu či elektřiny, se také ze strany dodavatelů energií zvyšuje apel na jejich fixaci na roční či víceleté období. S fixací se sice spotřebitelé vyhnou zdražení, podpis smlouvy na dobu určitou si je ale potřeba důkladně promyslet. Její následné automatické prodloužení již tak výhodné být nemusí, podmínky pro odstoupení bývají často tvrdé. Na praktiky některých dodavatelů navíc upozorňuje i Energetický regulační úřad (ERÚ).

Spotřebitelé v souvislosti s dodávkami energií do svých domácností zpravidla řeší dvě varianty smluv. V prvé řadě je to smlouva na dobu neurčitou, která jim neposkytuje ochranu před zvyšováním cen, ale na druhou stranu jim ani nebrání v podstatě kdykoliv od smlouvy odstoupit a jít k dodavateli s výhodnější cenou. Počítat je třeba jen s výpovědní lhůtou.

„Typickým příkladem je spotřebitel s výpovědní lhůtou dva měsíce, který se na konci roku rozhodne smlouvu vypovědět a odejít jinam. Od ledna mu tak začíná běžet výpovědní lhůta, v březnu již může odebírat energii od jiné společnosti,“ vysvětluje Matěj Lašek z Národního centra úspor, jež lidem pomáhá vybrat si nejvýhodnější dodavatele energií.

Druhým pólem jsou pak smlouvy sjednané na dobu určitou, kterými si spotřebitel fixuje cenu na předem stanovené období, zpravidla rok, dva nebo tři. Na spotřebitele se nabídky fixace valí zejména v době, kdy se objevují informace o zdražování energií. Včasnou fixací si tak energie „předplatí“ za stávající cenu a zdražování nemusejí nějaký čas řešit.

Datum prodloužení smlouvy na dobu určitou si zapište

Tato varianta má však podle odborníků i několik úskalí a není tak zdaleka vhodná pro všechny. „Zatímco u smluv na dobu neurčitou je snadné přejít k jinému dodavateli, u této varianty to může být o dost složitější. Je třeba myslet na to, že smlouvu jde vypovědět v konkrétně stanoveném období, které je v ní přesně definované. Některé smlouvy stanoví například lhůtu nejpozději dva měsíce před vypršením smlouvy, jiné pak ještě užší časové okno,“ upozorňuje Matěj Lašek s tím, že pokud si spotřebitel toto nepohlídá a smlouvu nestihne včas vypovědět, musí počítat s tím, že se automaticky prodlouží.

I smlouvu na dobu určitou lze samozřejmě vypovědět mimo zmíněné okno. Na rozdíl od varianty na dobu neurčitou je ale třeba počítat se sankcemi. Ty se liší dodavatel od dodavatele, ale připravit se je nutné na to, že odstoupení vyjde i na několik tisíc korun. „Někteří dodavatelé mají sankci definovanou konkrétní částkou, která se pohybuje i kolem šesti tisícovek, jiní pak v řádech stokorun za každý měsíc, který zbýval do konce smlouvy,“ doplňuje Michal Karabina z Národního centra úspor.

ERÚ upozorňuje na zdražování i přes fixaci

Problematikou cen energií se dlouhodobě zabývá rovněž Energetický regulační úřad (ERÚ). Ten na začátku května vyzval dodavatele k nastavení jasných cenových podmínek a jejich dodržování. Učinil tak například kvůli matoucím ujednáním o zafixování ceny, které dodavatelům nebrání ve zdražování, a také cenotvorbě využívající složité vzorce a těžko dostupné údaje z burzy.

„Směrem k dodavatelům energie výzva požaduje, aby se spotřebiteli jednali srozumitelně a podmínky svých produktů nenastavovali složitější, než je nezbytně nutné. Často jde o jednoduchá, ale přitom účinná řešení, například jasné uvedení konečné ceny. Není možné nechat zákazníka, aby se probíral změtí ceníků na webových stránkách nebo dosazoval hodnoty z burzy do složitého vzorce jen proto, aby zjistil naprosto základní údaj, jakým je cena energie samotné,“ uvádí příklady Rostislav Krejcar, člen Rady Energetického regulačního úřadu.

V případě fixací výzva apeluje na dodavatele, aby spotřebitele nemátli zavádějícími ustanoveními a své přísliby dodržovali po celou dobu trvání smlouvy. Ve smlouvě by podle ERÚ měla být jasným a srozumitelným způsobem uvedena cena elektřiny nebo plynu, a to jejím vyjádřením v korunách za dodávanou jednotku. Pouze takové ujednání o ceně je pro spotřebitele jasné a srozumitelné a současně poskytuje možnost srovnání s cenou stávajícího nebo jiného dodavatele. Tomuto například neodpovídají ujednání o ceně, která obsahují pouze název ceníku s tím, že cena uvedená v ceníku není ve smlouvě uvedená či že ceník není k návrhu smlouvy přiložený.

V rozporu se závazkem dodávat elektřinu nebo plyn za neměnnou cenu je pak podle úřadu rovněž praxe některých dodavatelů, kteří sjednané ceny s odkazem na ceník mění prostřednictvím změny názvu ceníku, či dokonce sjednané ceníky ruší a nahrazují jinými, aniž by pro takové jednání smlouva poskytovala právní oporu. „Jestliže dodavatel ve svých materiálech deklaruje stálou cenu a spotřebitel uzavírá smlouvu s tím, že se mu nebude fixovaná cena měnit, není možné, aby dodavatel svůj závazek jednostranně porušil. Smlouva zavazuje obě strany a podnikatel nesmí zneužívat svého – typicky silnějšího – postavení,“ říká Rostislav Krejcar.